Třicetiletá válka - vláda Lichtensteinů

1621 - Albrecht z Valdštejna

Po zabavení majetku Smiřických využil svého příbuzenství po matce Markétě, která pocházela z rodu Smiřických, císařský válečný rada Albrecht z Valdštejna a prohlásil se za poručníka nepřítomného Jindřicha Jiřího a spolu s královskou komorou  se tak podělil o polovinu rozsáhlého majetku. Do jeho podílu patřilo zkonfiskované panství Kostelec nad Černými lesy, Škvorec a Uhříněves i s naším Oujezdem. V září roku 1622 začal Albrecht z Valdštejna jednat o prodeji středočeských panství s knížetem Karlem z Lichtenštejna, královským místodržícím.

1623 - Karel z Lichtenštejna

Po souhlasu císaře dochází 21.1.1623 k prodeji a Lichtenštejn tak od Albrechta z Valdštejna získává za 600 000 kop míšeňských grošů panství Kostelec nad Černými lesy, Škvorec a Uhříněves. Z konfiskátů navíc od královské komory přikoupil několik šlechtických statků a vsí měst Českého Brodu a Kouřimi, tzv. plaňanské panství. Karel Lichtenštejn vlastnil v těchto čtyřech panstvích několik městeček  a 139 vesnic. V držbě Lichtenštejnů zůstal pak Újezd a okolí další tři století. Karel z Lichtenštejna, půvdoně evangelík, konvertoval v roce 1600 ke katolické víře, stal se nejvyšším hofmistrem císaře Rudolfa II. a působil také jako nejvyšší zemský soudce a zemský hejtman moravský. V habsburském sporu mezi císařem Rudolfem II. a jeho bratrem arcivévodou Matyášem se postavil na stranu Matyáše, pozdějšího císaře a českého krále, který jej roku 1608 povýšil na dědičného knížete, v roce 1614 mu dal jako léno slezské vévodství opavské a s platností od roku 1620 mu udělil hodnost dědičného říšského knížete. Po bitvě na Bílé hoře předsedal Karel z  Lichtenštejna zvláštnímu soudu , svolanému na příkaz císaře Ferdinanda II. a 21. června 1621 řídil na Staroměstském náměstí popravu sedmadvaceti vůdců stavovského  povstání. Mezi lidem si tak vysoloužil přezdívku "krvavý místodržící". 

1624

Po bitvě na Bílé hoře začíná doba temna. Bylo povoleno pouze katolické náboženství, nekatolíci museli buď odejít ze země nebo se zříci víry. Roku 1624 byl proto opět dosazen do Újezda katolický farář (Matyáš Novatius).

1627 - 1684 - Karel Eusebius z Lichtenštejna

V roce 1627 Karel z Lichtenštejna umírá a správu majetku přebíráo jeho syn Karel Eusebius. Byl nejvyšším slezskkým zemským hejtmanem, ale od roku 1641 se o politiku přestal zajímat a věnoval se spíše uměleckým zálibám. Položil základy rodových uměleckých sbírek a obrazové galerie a studoval architekturu. Zveleboval i valticko-lednické panství Lichtenštejnu, kde rekonstruoval  zámky a založil zde park a chov koní. za jeho držby zažil Újezd nejhorší událost ve své historii. Během třicetileté války (1618 -1648) prošla naším krajem kvakrát švédská vojska, v roce 1639 generála Bannera a v roce 1645 generála Torstenssona. Újezd byl vypleněn, domy vypáleny a obyvatelé pobiti. Většinou je letopočet 1645 uváděn jako rok likvidace Újezda švédskými vojsky. V roce 1654 je vydána Berní rula, první podrobnější soupis půdy, zemědělců, řemesel a hospodářských zvířat .  

Poznámka: 
V berní rule je vesnice uvedena jako pustá s tím, že před válkou zde byly tyto grunty:  sedlské: Roštikovský, Karasovský, Kašovský, Turnovský, Janšovský, Burjankovský, Novákovský, Karasovský, a z chalupnických Burjankovský, Vojáčkovský, Černovský. Rokem 1648 třicetiletá válka skončila, ale Újezd zůstal pustý až do roku 1783.

1648

Po třicetileté válce byly Čechy a Morava zpustošeny. Na tisíc vesnic bylo spáleno a města skoro všecka obrácena ve spáleniště. Obyvatelstvo ze země utíkalo jak pro víru, tak před vojskem, mnoho lidí zahynulo hladem hladem a mečem nepřátelským. Po válce zbylo v Čechách ze 3 miliónu obyvatel sotva 800 000.  Opuštěné statky a dvory byly rozdány nebo levně prodány králem cizím šlechticům, kteří uvedli selský lid do poddanství. Poddanému lidu ukládali větší a větší roboty a poplatky, které vrchnostenští úředníci krutě a surově vybírali. Největší pohromu třicetiletou válkou utrpěla česká národnost. Do vyhubené, tří čtvrtin obyvatelstva zbavené země přiváděla vrchnost na své pozemky do opuštěných vesnic a měst nové osadníky z Němec . Tak vypadal život v zemi.

1677

1684 - 1712 - Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna

Jan Adam Ondřej se stává majitelem zdejších panství po smrti svého otce Karla Eusebia 3. 2. 1684. Již v roce 1687 byl jmenován tajným císařským radou a na rozdíl od svého otce se věnuje více politice. V roce 1703 se stává prezidentem vídeňské Girobanky a roku 1707 císařským komisařem uherského zemského sněmu v Prešpurku. Jako ekonom a finančník se pouští i do větších akcí. V roce 1695 nechal ve Vídni vybudovat celé předměstí Lichtenthal a lichtenštejnskou obrazárnu. V roce 1699 kupuje hrabství Vaduz.  Tento majetek tvoří dnešní území lichtenštejnského státu, a proto je Jan Adam Ondřej považován za prvního vladaře tohoto knížectví.

1707

Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna dal roku 1707 provést sčítání lidu na svém zdejším panství. Újezd a Koloděje měli tehdy 227 obyvatel, což byli vlastně pouze osadníci Koloděj.

 1712 - 1772 - Marie Terezie Savojská

Protože Jan Adam Ondřej přežil své syny, stává se po jeho smrti dědičkou rodinného majetku jedna z dcer, Terezie Marie Anna Felicitas, zvaná obvykle Marie Terezie. Byla pravnučkou knížete Karla Lichtenštejna a do dějin zdejšího kraje se zapsala jako jeho velká dobrodinka. Narodila se v roce1694 ajako osmnáctiletá se ujímá správy celého rozsáhlého majetku. V roce 1713 se vdává za vévodu Tomáše Emanuela Savojského, jehož pluk se utábořil v Kostelci nad Černými lesy. Manželství netrvá  dlouho, protože v roce 1729 se vévoda již nevrací z lovu v Kolodějích a po několikadenní nemoci umírá na zdejším zámku na neštovice. Pět let poté umírá na zimnici i jejich jediný syn, teprve dvacetiletý Eugen Jan František, ve vojenském ležení v Manheimu. Kněžna zůstává až do konce svého dlouhého života sama. Osobní tragedie se pravděpodobně podepsala i na jejím dalším konání a pochopení strastí a utrpení obyčejných lidí. Teprve pod její správou se celý kraj vyrovnal s ničivými následky třicetileté války. Dotváří síť osad a komunikací. Dokončuje přestavbu kolodějského zámku, zahájenou jejím otcem a do dnešní podoby přestavuje i černokostelecký zámek. Staví nové kostely, zřizuje první školy a špitály pro staré a nemocné. Propouští lid z poddanských závazků a v roce 1736 je propuštěno z poddanství i město Kostelec nad Černými lesy. Zřizuje fond na vyplácení podpor chudým. Zastává se svých poddaných a bojuje proti korupci úředníků panství. V roce 1766 vydává nařízení : „Oni poddaní, kteří by od našich úředníků hospodářských nedovoleným způsobem byli utlačováni a ve svých spravedlivých požadavcích bez daru vyřízení od nich obdržeti nemohli a ostýchali se, jak v tomto případě jest nařízeno, stížnost svou hospodářskému radovi žalobně přednésti, ti a takoví mají své stížnosti přímo na nás, jakožto nejmilostivější vrchnosti buďto písemně nebo sami osobně vznést, kdež jim dveře otevřeny zůstávají.“ V podobném nařízení z roku 1764 uvádí, že vesničtí, neznající němčinu, mohou se na ni obracet se stížností suplikami napsanými česky. Kněžna byla hluboce věřící. 

1716 - 1720

výřez Müllerova mapa.jpg

1740 

Za vlády královny Marie Terezie (1740-1780)  byla v zemi  zavedena povinná školní docházka.

1764

V roce 1764 vydává kněžna nařízení, aby na jejím panství byly stavěny v polích sochy sv. Donáta,který byl ochráncem úrody a patronem proti bouřce a krupobití. Přestože bylo na panství jejím nákladem několik soch postaveno (Škvorec, Královice Kounice,Kolovraty), nezabránily nejhoršímu hladomoru století, který postihl Čechy v letech 1770-1771. Nepříznivá zima a velké sucho na jaře zničily zaseté obilí a zbytek úrody zlikvidovaly vytrvalé letní deště. Ceny potravin prudce stouply a v zimě nebylo čím krmit dobytek. Kněžna Marie Terezie Savojská nechává otevřít panské sýpky, aby lidem pomohla z nejhoršího. Ve své závěti pak odkazuje značné částky na různé charitativní účely. Lidem milovaná kněžna, přezdívaná „Savojka“, umírá 20. února 1772 ve Vídni, kde je také ve Svatoštěpánském chrámu pohřbena.   Naše obec za její vlády ještě obnovena nebyla.

1772 - 1781 -  František Josef I. z Lichtenštejna  

   Smrtí Marie Terezie Savojské vymírá po přeslici karlická větev rodu a správy majetku se ujímá František Josef I. z větve Karlova bratra Gundakara.