Znak a prapor městské části

Vlajka je zpravidla různobarevný kus látky, obdélníkového, čtvercového či jinak pevně stanoveného tvaru a poměru stran, který symbolizuje organizaci (typicky zejména stát či jinou územní správní korporaci jako zemi, kraj, obec a podobně). Vlajek se tradičně užívá i jako praporů, prapor se od vlajky liší zejména způsobem vyvěšení. Grafická podoba vlajky se jako symbol používá i v jiných podobách, například tištěné na papíře či zobrazené na obrazovce (monitoru), například k označení státu, národa, jazyku atd.

Ačkoli laická veřejnost mezi pojmy prapor a vlajka nijak nerozlišuje, u symbolů státních a jiných podobně významných je třeba prapor a vlajku rozlišovat. Pro vlajku je charakteristická vodorovná poloha a upevnění k vlajkové tyči či stožáru pomocí lanka, prapor je k žerdi přichycen napevno. Prapor nemá oproti vlajce předepsaný poměr stran a používá se ve vodorovné, šikmé i svislé poloze. Prapory (řidčeji vlajky) existující pouze v jediném exempláři, například jako symbol konkrétní vojenské jednotky či cechu, se někdy označují slovem zástava.

Znak je trvalé znamení na štítě, vytvořené podle příslušných heraldických pravidel, charakterizující zpravidla nějakou územní jednotku (obec, město, kraj, zemi, stát či jiné územní společenství), případně právnickou osobu. V češtině často dochází k záměně s pojmem erb. Zatímco erb chápe heraldika jako znamení dědičné v rámci vlastního rodu, znak je znamením nedědičným, vycházejícím a identifikujícím majitele nejčastěji z jeho funkce, případně se jedná o znak určitého úřadu, společenství atd., jenž má všeobecnou platnost. Lze tedy hovořit o znaku biskupa či znaku biskupství, ale o erbu šlechtice.

 (informace pocházejí z cs.wikipedia.org/)