Období 1783-1914

Znovuosídlení Újezda 

---

1781 - 1805 - Alois I. Josef z Lichtenštejna 

1783 Nové osídlení Újezda

Za tohoto majitele se začíná psát nová historie Újezda, který byl téměř stopadesát let pustý a kde zůstal pouze kostel a fara. Alois I. Josef zde dává v roce 1783 postavit 10 dřevěných domků, do kterých přivádí deset německých rodin a každé daruje 20 korců polí. Za to jsou knížeti povinni těžkou robotou. To je počátek nového osídlení Újezda. Alois I. je mecenášem umění a zajímá se o lesnictví a zahradnictví. Na panství Lednice staví minaret v maurském slohu, podle plánů svého dvorního architekta Josefa Hardmutha, pozdějšího vynálezce tužky. V roce 1805 Alois I. umírá, a protože neměl děti, přechází majetek i jeho správa na bratra Jana I. Josefa. 

Na Blatově bylo podle vypravování nejdříve sedm domků. Noví němečtí obyvatelé Újezda v žádosti ze dne 13. října 1783 prosili,aby „pro jejich děti nějaký nepatrný školní domek a učitel opatřen byl “. Proto byl vrchností propůjčen domek vinařský v Kolodějích, kde byla škola 29 let do r. 1812. Téhož roku 1783 byla také přestavěna fara (č. p. 13),  vystavěná z opukových kvádrů dovezených z Vyšehořovic a pamatovala dobu husitů i Bílou horu.  

1784    

Roku 1784 na jaře postihly zemi veliké povodně, které zasáhly celou Evropu.  

1790

Již v roce 1790 se objevuje ve výkaze o škole kolodějské zmínka o plánované stavbě nové školy újezdské, která se však neuskutečnila pro nepřízeň vrchosti .  

1791

V roce 1791 byla v kolodějském zámku uložena z 8. na 9. srpna královská koruna, žezlo, říšské jablko a královská roucha. Symboly českého království se vracely z Vídně do Prahy na korunovaci Leopolda II. na krále českého. Za válek pruských je totiž nechala Marie Terezie do Vídně odvézt. Ke zvýšení lesku průvodu s klenoty poslal pražský c. k. vrchní poštovní správce vstříc naproti do Běchovic 30 poštovních koní a 9 postilionů.
V této době byly také zřízeny nové cesty z Koloděj k Sibřině a Újezdu.

1804

Roku 1804 byla přeložena fara (lokálie) z Újezda do Koloděj. Kostel sv. Bartoloměje byl roku 1806 zbořen a materiál byl použit na stavbu kostela  Povýšení sv. kříže v Kolodějích. Dne 4.8.1906 byl položen základní kámen ke kostelu, který byl postaven nákladem knížete Lichtenštejna a vysvěcen dne 18.6.1807. Do kostela byl převezen obraz sv. Bartoloměje z újezdského kostela a také tři újezdské zvony, z nichž první z roku 1486 je zde dodnes a má tento nápis: „Léta Božího 1486 Pane Bože rač dařiti tento zvon“. Za kostelem byl zřízen i nový hřbitov.

---

1805 – 1836 – Jan I. Josef z Lichtenštejna

Byl celý život vojákem. Kariéru začínal jako poručík, postupuje v hodnostech a během napoleonských válek se stává polním maršálkem. V bitvě u Slavkova je vrchním velitelem rakouské císařské armády.

 

 

1812 

3. listopadu 1812 byla škola přeložena z vinařského domku do č. 3 ke kolodějskému kostelu, "byla řádně vysvěcena a mládež do ní slavně uvedena".

1818

Škola v Kolodějích byla rozšířena.

1829

Do kolodějské školy chodilo z Blatova 5 děvčat, Újezda 18 chlapců a 33 děvčat, ve školním výkazu podepsán Václav Vocel, učitel.  

1831

V Kolodějích byla vystavěna nová jednotřídní škola, která byla slavnostně otevřena a vysvěcena.

---

1836 – 1858 – Alois II. Josef z Lichtenštejna

Nejstarší syn Jana I. Josefa. Věnuje se hlavně botanice a zemědělství. V roce 1849 se stal předsedou Zemědělské společnosti, prosazující pěstitelský výzkum a zemědělské reformy. V Lednici nechal vedle původního barokního zámku postavit nový komplex budov ve stylu anglické (tudorovské) gotiky, dnes jednu z nejvýznamnějších staveb v republice. Jako anglofil dal také impuls ke vzniku hymny Lichtenštejnského knížectví na nápěv anglické hymny. V roce 1848 je zrušena robota a místo rychtářů jmenovaných Lichtenštejnem jsou v obcích voleni obecní starostové.

 

1842

Byl vypuštěn rybník Slavětín u zaniklé vsi Slavětice při stavbě dráhy (Klánovice), bylo veliké sucho, v tom roce vyhořela Novodvorská myslivna (Klánovice) 
Slavětín je zobrazen na tomto I. josefské mapování, které probíhalo v zemi v letech 1764 – 1783, vojenští důstojníci projížděli krajinou a mapovali ji „od oka“ na základě pozorování v terénu. Slavětín se nacházel severně od Blatova, severně za železniční tratí.

1844  

Veliké mokro a dlouhotrvající deště sužovaly celou zemi.

1845

Další velké povodně v českých zemích.  
20.8. projel první vlak po nové železnici na trase Olomouc-Praha  
Bylo postaveno číslo popisné 14 v Újezdě.  

1847

Velká drahota, korec (strych ) pšenice za 30 zl. 13kr., míra brambor 4 zl., proto Alois II. Josef z Lichtensteinu prodával poddaným lacino obilí.  

1848

Nespokojenost s feudálním řádem a rozvoj národního cítění vedl k povstáním v Evropě i u nás. V Praze došlo ke srážkám povstalců a Windischgratzových vojsk. Praha byla bombardována. Venkov se jí snažil pomoci, vznikaly gardy, které přijížděly na pomoc, ale brány města byly vojensky obsazeny. V Kolodějích se cvičili místní muži i muži z okolí ve zbrani. Vznikly houfce národní obrahy. Ale povstání bylo potlačeno a vracející se národní obrana se v Běchovicích střetla s vojskem, které je coby povstalce začalo bít. Podle farní kolodějské knihy bylo tehdy 7 osob zabito a 24 na smrt raněno . Mrtví jsou pochování v Kolodějích.  
1848 byla také zrušena robota a v obcích byli voleni místo rychtářů obecní starostové.

1850

Za 1. starosty byla postavena obecní silnice z Koloděj přes Újezd k císařské, dnes státní silnici.

1855

Učitel ve škole začal vyučovat i náboženství, protože školství bylo postaveno zcela pod dozor církve.

---

1858 -  1929 - Jan II. z Lichtenštejna

Jako nejdéle panující evropský monarcha zastával úřad knížete Lichtenštejnského knížectví od roku 1859 do roku 1929, tedy celých sedmdesát let. Po první světové válce vyhlásil neutralitu knížectví a    místo Rakouska se orientoval na úzké vztahy se Švýcarskem. V roce 1924 přijal švýcarský frank jako oficiální měnu knížectví. I když Lichtenštejnové vlastnili některé pozemky v lese Vidrholec a v blízkém okolí ještě v třicátých letech minulého století a některé i za okupace, po pozemkové reformě v roce 1919 odmítlo Československo jakékoliv kompenzace Lichtenštejnům za zkonfiskované pozemky. Tím skončilo i třisetleté vlastnictví Újezda Lichtenštejny.                                         

1861

Toho roku byla veliká zima, ještě 19. května byl mráz a sníh.   

1863

Ve st. ústředním archivu je uložen školní zápis z 15. července 1863 tohoto znění:  "Škola v Kolodějích: Patron Jeho Osvícenost kníže pán Jan z Lichtensteinu. Z obce Oujezda 18 chlapců, 16 děvčat - celkem 34, z Blatova 3 chlapci a 9 děvčat, celkem 14. Školní budova o jedné učební světnici. Vyučování celoročně dopoledne i odpoledne po pěti hodinách od jednoho učitele v českém jazyce."

1864       

Byla krutá zima, v létě velké sucho.  
Obecním zřízením z 16.4. 1864 tvořily politickou obec Koloděje, Újezd a Blatov.  

1866

Počet žáků v kolodějské škole dosahoval 200, byla zřízena druhá třída

Za války s Pruskem byli i v Kolodějích a Újezdě Prusové. Zvonilo se jako na poplach,lidé sháněli potravu jak si Prusové žádali. Po válce vypukla cholera - do tří týdnů zemřelo na farní osadě 35 osob.

1868

Zákonem říšským z 25. května stát převzal školství do svých rukou .  

1872

Velké průtrže mračen a povodně, škoda v celých Čechách spočítána na 30 milionů zlatých, 200 lidí utonulo, blesk uhodil do kolodějského kostela, rozbil varhany, zvon i oltář.

21. července hořelo u Karbuse.

1874

Vyhořelo Fr. Faltysovi č. 15.  
Na Blatově byla postavena zvonička.  
(„náměstíčko“ osázeno lipami až 6.11.1941)

 

 

1880

5. února zavraždil Václav Škorpil z Blatova (známý pytlák) lesního adjunkta Huberta Diviše v lese Fidrholci. Trest smrti mu byl změněn na 20 let těžkého žaláře, kde ale po dvou letech zemřel. Na místě činu dala lesní správa postavit pomník. (Román Jirenská zastávka)
7. října hořela stodola bývalé lokalie(fary) č. 13 a 9. prosince požár u Václava Kopejtka č. 19.

1881

dochoval se zápis ze schůze obecní rady t.r. , šlo o obsazení místa obecního strážníka, kterým se stal František Šťastný ze Sibřiny za roční služné 190 zl.V lese Fidrholci byla otevřena vlaková zastávka Jirna, nesprávně pojmenovaná podle Jiren.

 

 

1884

Pozemek po kostelu a hřbitovu byl prodán domkářům, místo po kostele připadlo k domku č. 22, blízký rybníček se studánkou připadl obci újezdské. Po zrušení hřbitova bylo několik vozů kostí převezeno do Koloděj.

1888

Toho roku hořelo u Josefa Hovorky č. 4.

1893

Opět byla veliká neúroda, kterou zavinilo sucho.

1896

Na konci 19. století byla v kolodějském kostele vystavěna malá vížka se zvonkem, 1896 zasazen ve vížce kříž. To se událo za vlády císaře Františka Josefa I., za doby knížete Jana z Lichtensteinu, patrona tohoto kostela. Do vížky jsou uloženy mince a pamětní listina, pro budoucí pokolení. Na zvonku je nápis tohoto znění: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“

1896

Hořelo u Josefa Šnajberka č. 31.

1898

Lichtenštejnský památný kámen v Klánovickém lese u trati připomíná dobu velkého vlivu Lichtenštejnů na zdejší kraj. Kámen tedy pochází z roku 1898, kdy  Jan II. z Lichtenštejna slavil čtyřicetileté jubileum své vlády na panství škvoreckém a uhříněvském.

 

 

1899

15. prosince hořelo u Josefa Bartoše č. 9.

1904

Vzniklo Kolodějské zálesí a skládalo se z osmi rozptýlených čísel v lese.  

1906

Fotografie z roku 1906 ukazuje jak vypadala blatovská náves.  V roce 1908 bylo velké zdražení přes dobrou úrodu, cena za obilí i brambory se zdvojnásobila. Zvýšení cen souviselo se stoupáním mzdy dělníků v průmyslu i zemědělství.  

 

 

1909

Byla veliká úroda hub v lese Fidrholci. V témže roce hořelo 2x v lese Fidrholci od jisker z lokomotivy, shořelo 10 ha mladého lesa.

1910

Provádělo se sčítání lidu, v Újezdě bylo 71 domů a 289 obyvatel, na Blatově 14 domů a 50 obyvatel v Kolodějském zálesí 4 domy a 8 obyvatel.

1911

18. října vyhořel zámek Koloděje,
Jan II. z Lichtensteinu dal zámek velkým nákladem opravit a zmodernizovat .  

1907 - 1924

Od roku 1907 do 1924 chybí zápisy o Újezdu v okresním archivu a tak bohužel k období z I. světové války není mnoho informací.

 

 

 

 

---